Mapy zná dítě z (boží) knížky Mapy – Atlas světa, jaký svět ještě neviděl, jejímiž autory jsou Aleksandra a Daniel Mizielińští. A taky z auta, z navigace. Kouká na ně ze zadního sedadla a bez ohledu na to, kde právě jsme a jakou maximální rychlost obrazovka ukazuje, mě ponouká, že na to mám šlápnou, ať jedeme jako draci.

„Tady jsme ve vesnici, tady se musí jet pomale,“ vysvětluju.
„A proč?“
„Protože tu bydlí a chodí lidé a nebylo by bezpečné jet rychle.“
„Hmm,“ přikyvuje dítě chápavě.

„A tady už můžeme jet jako draci?“ ptá se po dalších deseti metrech…

Proto si vyrábíme vlastní mapu a stačí nám to, co najdeme doma:

  • balicí papír
  • lepicí páska
  • pastelky, fixy, tužky, pera
  • auta, značky a dřevené kostky, panáčci a helikoptéry s/bez vrtulí
  • papírové parníky a papírové lodě
  • zvířátka

Ukazujeme si, kde začíná a končí vesnice, kde je náměstí, radnice a chata u jezera, kam odveze záchranka raněné po autonehodě a kde vezmou hasiči vodu na hašení požáru. Máme kostel, skály, vrstevnice, moře i rybníky! Jeden pro kačenku, druhý pro krokodýla 🙂 Taky přechody pro chodce jsme namalovali a označili značkami. To přece musí být, aby řidiči věděli, že mají sundat nohu z plyny 🙂

Měřítkem se netrápíme, to až někdy příště. A baví nás to. Strašně moc! Měla to být sice původně aktivita jenom pro dítě, abych si já mohla dát dvacet, nakonec u toho ale oba strávíme dopoledne.

P.S: Kartografie má spoustu definic, obecně jde ale o obor (vědecký, technický i umělecký), který se zabývá zpracováním map. A jen tak mimochodem… znáte Matěje a jeho Maappi?