Emoce, všichni je máme. A ne všichni s nimi umíme pracovat. Tedy alespoň já se to pořád učím. Poslední dobou dokonce velmi intenzivně. Pomáhá mi v tom třeba kniha Muž, který chtěl být šťastný nebo Aha! rodičovství. Jak přestak kříčet a začít žít s dětmi v harmonii. Chystám se i na další tituly (třeba i ty dětské jako Děti a emoce od Vojtěcha Černého), protože… jak naučit děti zvládat vlastní nálady, když to často nedokážeme ani my, dospělí?

Proto si vyrábíme „ksichtíky“. Já nakreslila oči a ústa vyjadřující různé emoce a teď z nich s dítkem společně vytváříme různé obličeje a povídáme si o nich. Tady se pán mračí, tady má vztek, tady radost a tady se směje k popukání… Tvoříme příběhy a přemýšlíme, co by mohli hlavní hrdinové v dané situaci (nejlépe) udělat. Třeba když jim někdo sebere hračku, když nechtějí jíst brokolice nebo spěchají někomu zachránit život a nemůžou najít klíče od auta.

Dítě si nakreslilo i vlastní obličej pro oči a ústa a potom vytvořilo spoustu nádherných obrázků ksichtíků, vyjadřujících tolik emocí, až mě to dojalo.

Nejtěžší část nás samozřejmě čeká, až se zase dostaneme do nějaké vypjaté situace. Ale jak se říká: Cvičení dělá mistra. A my se neúspěchů nelekneme, i kdyby jich bylo milión!

Zkuste to taky. Stáhněte si emooči a emoústa a vytvořte si vlastní příběh/y.